Obchod a Cesta Meče?

Obchod a Cesta Meče?

Na začátku 17. století se v Japonsku odehrál příběh, dvou vynikajících šermířů.

Jedem z nich se jmenoval Sasaki Kodžiró a druhý Mijamoto Musaši, oba byli excelentní, ale každý se k excelenci dopracovali úplně jinou cestou.

Kodžiró měl hlavně talent od Boha a fyzické předpoklady. Navíc měl možnost chodit do jedné z nejlepších šermířských škol a tak z něj vznikl v tehdejší době dokonalý a toho času neporazitelný šermíř. Následně už ani nemusel tolik cvičit, měl pohyby v krvi.

Musaši naopak nikdy do žádné školy nechodil. Od 12. let se o sebe musel starat sám a v tom samém věku také musel při svojí obraně poprvé zabít. Od té doby se vydal cestou meče, každý den svého života pilně trénoval. Učil se sám a žil hlavně praxí. Přicházel na nové techniky a z každého souboje si něco vzal. Následně vytvořil svůj vlastní styl boje dvou mečů. Nicméně co bylo hlavní, on Cestou meče žil.

Pak jak to tak bývá, zkažený svět chtěl ze zvědavosti a pro svoji potěchu vidět, jak by dopadl souboj Sasaki Kodžiróa a Miamota Musašiho. Proto souboj zorganizovali na jednom z japonských ostrůvků. Boji se nemohli vyhnout, i když ho nechtěli, protože by přišli o svou čest. Přesto jiní o souboj usilovali, i když věděli, že jeden z těchto mistrů v něm přijde o svůj život.

V té době Kodžiró dokonce pilně trénoval a když přisel den „D“, byl si jistý svým vítězstvím. Měl vyjímečný talent, měl vynikající techniku, měl perfektní dispozice, těšil se přízni a podpoře „významného“ okolí –  co víc si přát?

Musaši měl sám sebe, víru ve svou cestu a hlavně celoživotní každodenní tréning a praxi v bezpočtu soubojů a pak měl ještě něco navíc –  strategii. Strategie spočívala v tom, že přijel na souboj člunem o několik hodin později a cestou si z pádla lodi vyřezal dřevěný meč. Kodžiró byl nervózní plný vsteku a Musaši naopak zklidněný vyřezáváním meče.

A tak Kodžiró zaútočil a ve svém naladění o milimetr minul, to stačilo naprosto klidnému a sebejistému Musašimu, aby dřevěným mečem přesně zasáhl.

Existuje tam paralela s mým příběhem – byl jsem naprosto příšerný obchodník, učil jsem se sám, na každé jednání jsem se proto pilně připravoval. Někteří se mi smáli, někteří mi vyčítali, že jsem příliš pečlivý a ztrácím, přípravou příliš mnoho času. Má praxe čítá více než tisíc obchodních jednání, ve kterých se řídím principy, které mi fungují. Praxe, tréning a píle mi dala to, že ve většině nejen obchodních případů vítězím.