Jak na stres

Vzpomínám si, jak jsem se zhruba před 20 lety chodil zavírat ve firmě, kde jsem pracoval, na záchod, protože jsem pracovní přetížení prostě nezvládal. Klepal jsem se a neměl jsem daleko k tomu, abych se rozbrečel. Jednou jsem dokonce odjel z kanceláře a šel si sednout k letišti do Vokovic pod přistávací koridor letadel a několik hodin jsem tam seděl úplně hotovej (dnes už to nejde, postavili tam parkoviště, ale také už to naštěstí nepotřebuji).

Začal jsem se o problematiku stresu více zajímat a vyústilo to v několikatýdenní tvrdý trénink očistných a antistresových technik. Jezdím na ně prakticky do dnes a také sám trénuji – skupinově či individuálně. 30 % informací lze totiž předat výkladem či přednáškou, nicméně 70 % je trénink stavu klidu. Když ho člověk jednou pozná, snadněji se do něj umí vrátit nebo si ho navodit – chcete-li.

Na internetu najdete spoustu definicí stresu, takže jen krátce. Původ slova je z angličtiny a znamená tlak nebo zátěž. Je to tedy reakce organismu na vnější tlak jak fyzický, tak duševní.

Reakce je zpočátku krátkodobě užitečná, protože připraví organismus na případnou akci. Srdce napumpuje do svalů víc krve a také se vyplaví adrenalin, takže máme tím pádem sílu se bránit nebo utíkat. Dnes většinou nečelíme přímo smrtelnému nebezpečí jako naši předkové, ale tělo to nerozezná.

Při psychické zátěži nastává podobná reakce, ale my ji nevybijeme bojem, nýbrž jen zatížíme oběhový systém a svaly se smrští zbytečně, což si  tělo „pamatuje“. Každá taková událost se do něj zaznamená. Proto kočka nebo pes, když na ně křiknete, okamžitě se oklepou, čímž se „stresu“ zbaví – všimněte si toho.

Problém je v tom, že my to neděláme. Následně se to projeví v těle například ztuhnutím nebo rovnou bolestí zad, žaludečními potížemi nebo bolestmi hlavy atd. Pokud tento stav trvá dlouho, zvykneme si na něj, nevnímáme ho a jednou nás to zlomí.

Tak to asi nějak funguje. Když to řeknu podle sebe:  „Stres se prostě projeví tak, že se mysl oddělí od těla a cílem našeho snažení bude tyto dva výtečníky zase spojit.“ Dá se říci, že to je chronické napětí v těle.

Stresu se však není možné zbavit pomocí své mysli, protože poškozený, vystresovaný nástroj nemůže léčit sám sebe. A jelikož mysl a tělo jsou „spojené nádoby“, je nejlepší pracovat s tělem, abychom se stresu zbavili.

Zde jsou má doporučení jak se stresu účinně zbavovat – když už se do něj někdy dostaneme:

1)      Rozeznat, že jsme ve stresu. Stres je plíživá potvora, takže někdy o něm ani nevíme. Je tedy v první řadě důležité rozeznat, že v něm jsme a pak si to i přiznat: bacha, já jsem pod stresem. Teprve pak se s tím dá něco dělat. Typické první příznaky jsou:

1. Zkratkovité jednání – ruka na telefon, volání si rozmyslíme a jdeme dělat něco jiného, nevíme úplně co dřív.
2. Pocit vnitřní přeplněnosti.
3. Přehnaná citlivost na každou další situaci, kterou musíme řešit i u těch banálních.
4. Vnitřní horkost s možnou mírnou bolestí hlavy atd.

2)      Začít dělat opatření, která vás rychle vysekají z nejhoršího. Jste například v práci, je 10 hodin dopoledne a je vám zle. Uvědomíte-li si, že jste ve stresu, ale máte toho ještě spoustu na práci (navíc jste na veřejnosti a nemůžete odejít z kanceláře), doporučuji některou z následujících technik nebo jejich kombinaci:

1. Zaměřte se na základní jednoduché věci – sledujte, jak mrkáte očima, zvědomte si každé zavření i otevření očních víček, pozorujte jenom to a nic jiného.
2. Začněte ihned aplikovat hluboké vnitřní dýchání – sedněte si na své pracovní židli s rovnými zády, ramena trochu dopředu, hlavu vytáhněte za „nejvýše položeným vlasem“, pohled míří cca 30 cm před sebe a fixuje se na jedno místo (můžete-li, zavřete oči). Levou ruku si položte na břicho tam, kde je pupek, začněte neslyšně a pouze nosem dýchat do břicha a pozorujte, jak se vám ruka zvedá a klesá. Zkuste maximální nádechy a výdechy. (Do břicha dýchají miminka, je to naše přirozené dýchání.) Za prvé k okamžitému zklidnění a za druhé k přílivu energie, jakož i k pročištění hlavy. Je dobré to dělat, i když pod stresem nejste, vyzkoušejte to.
3. Počítejte v duchu od 21 do 1 – počítání pozpátku nás vede dovnitř, do sebe, do zklidnění. Pokud lze, zavřete oči, pokud ne, nevadí; fixujte pohled do jednoho místa.
4. Pokud se můžete vzdálit z kanceláře (nebo v pauze na oběd), jděte se provětrat a praktikujte vědomou chůzi – například pět kroků na nádech a pět na výdech, dokud se neuklidníte

3)      A co dál? Pokud jste dlouhodobě přetížení a vystresovaní, což se projevuje už tělesně (bolestmi zad, břicha a podobně), okamžitě začněte pracovat na uvolnění i mimo práci, a to například následovně:

1. Přemíru mentální činnosti je nutné kompenzovat činností fyzickou, což ví každý, nicméně pro jistotu připomínám. Sportujte, hlavně kardiovaskulární aktivity (běh, plavání atd.), a pořádně se fyzicky zničte. A hlavně to dělejte pokud možno pravidelně.
2. Pokud nemáte na sport „čas“ (zkuste si ho udělat, je to jen na vás), tak si večer, třeba před spaním, pusťte nějakou středně rychlou instrumentální hudbu (longue, ale pokud možno beze slov, hudba může být i potichu). Zakryjte si oči, nařiďte si budík na 10, lépe na 15 minut, a než zazvoní stoupněte roznožmo asi na šíři ramen. Neodlepujte chodidla od země a začněte vyklepávat ruce, jako kdybyste je chtěli uvolnit, a pak postupně přeneste vyklepávání a třes do celého těla (můžete si představovat, že vyklepáváte všechno špatné z těla ven). Proč 15 minut? Protože mysl se až po 15 minutách jednotvárné činnosti začne uvolňovat. Můžete pokračovat libovolně dlouho, dokud vám to bude příjemné. Pak věnujte pět minut sezení v klidu s rovnými zády a jen se pozorujte, nic jiného. Toto je sama o sobě tak silná technika, že pokud ji budete v případě nutnosti, tedy velkého stresu dělat každý den, významně vám pomůže.
3. V případě totálního zoufalství a krize doporučuji následující techniku:
4. Začněte tím, že 15 minut vypisujte svoje myšlenky = na co myslíte, to píšete.
5. Navažte ihned 15minutovým během na místě, napřed pomalu a postupně zrychlujte, někde uprostřed zvedejte hodně kolena, pak zas normálně = zničte se fyzicky, dejte do toho všechno!
6. Dále navažte 15minutovou úplně pomalou chůzí, hodně pomalou. Klaďte nohu před nohu jak ve zpomaleném filmu, zkoumejte o čem pohyb je, sledujte přenášení rovnováhy… Možná budete překvapeni, co se bude dít. Doporučuji přivřená oční víčka.
7. Zakončete tím, že navážete 15minutovým sezením v klidu s rovnými zády (na židli, na zemi, v kleče, jak vám to vyhovuje). Mějte zavřené oči, pohled za zavřenými víčky směřujte cca 50 cm před sebe dolů. Pozorujte, co se ve vás děje,  nebo svůj dech, jak prochází nosními dírkami. Nic víc, nic míň. Myšlenky nechte přijít a zas odejít.

Poznámka: Časy můžete zkracoval (třeba každá část pět minut – lepší než nic), ale největší účinnost je hodinová. Pokud to budete dělat 2-3x týdně, hodně to pomůže, je to návrat k sobě. Věřím, že se vám i zvýší výkon v práci.

4)      Poslední doporučení: věnujte hodinu denně sami sobě. Nic nedělejte, jen seďte a rozjímejte, co se ten den dělo, sledujte svoje myšlenky, buďte jen sami se sebou a v klidu.

Antistresové programy a semináře lze pořádat pro jednotlivce nebo skupiny individuálně dle jejich potřeb (každému vyhovuje něco jiného). Výše je uvedena teoretická část – 30 %, o kterých jsem mluvil, nicméně 70 % je trénink stavu. Ten je důležitější a je na vás.

Psal jsem o účinných technikách a hlavně ze své vlastní zkušenosti, ale opět říkám: Nevěřte mi a sami vyzkoušejte, jestli vám to funguje či vyhovuje.